Palačinky a jim velmi podobné pokrmy se v různých obdobách připravují doslova na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Někdy je těžké určit, co se za palačinku ještě dá považovat a co už ne – to si nakonec musí rozhodnout každý sám. Vybrali jsme jídla z celého světa, která palačinkami v našich očích jsou, nebo se jim alespoň v některých ohledech podobají. Nejde o vyčerpávající přehled, ale o ukázku, jak rozmanité podoby mohou palačinky mít. Pokud hledáte klasický český postup, mrkněte na náš základní recept na palačinky.
Aebleskiver (Dánsko)
Tento dánský dezert bychom zařadili někam mezi palačinky a koblihy, sami Dánové ho ale považují za palačinku. Připravuje se z vaječných bílků, másla, prášku do pečiva, polohrubé mouky, podmáslí, cukru, jedlé sody a soli. Smaží se na oleji ve speciální pánvi s důlky, díky níž získá tvar kuliček. Podává se horký, posypaný moučkovým cukrem, a během jídla se namáčí do marmelády.
Arepa (Venezuela, Kolumbie)
Arepa je placka z bílé kukuřičné mouky typická pro Venezuelu a Kolumbii. Ve Venezuele se dělají spíše vyšší arepy menšího průměru, v Kolumbii naopak nižší a větší. S tím souvisí i způsob plnění: Venezuelané arepu podélně nařežou a naplní, Kolumbijci dají náplň spíše navrch a placku přehnou. Náplně jsou většinou slané – sýr, fazole, avokádo, dušené hovězí, mořské plody a mnoho dalšího.
Bánh xèo (Vietnam)
Tato vietnamská pochoutka trochu klame tělem: díky zářivě žluté barvě by každý tipoval, že obsahuje hodně vajec. Ve skutečnosti v ní nejsou vůbec – žlutou barvu jí dává kurkuma. Hlavní surovinou je rýžová mouka, v některých oblastech Vietnamu se do těsta přidává i kokosové mléko. Plní se nejčastěji krevetami, smaženým vepřovým a klíčky. Název bánh xèo se dá přeložit jako „syčící placka“ – podle zvuku, který těsto vydává na rozpálené pánvi.
Bing (Čína, Tchaj-wan)
Bing je souhrnný název pro pokrmy z těsta, které se připravují v Číně a na Tchaj-wanu. Jediné, co mají společné, je, že se dělají z těsta a smaží se. Jinak se mohou velmi lišit – některé připomínají naše palačinky, jiné koblihy, další zase venezuelské arepy nebo italskou pizzu.
Bliny (Rusko)
Bliny jsou tradiční ruské, respektive východoevropské lívanečky z kynutého pohankového těsta. Pohanková mouka se někdy kombinuje s pšeničnou, aby těsto lépe kynulo a bliny byly nadýchanější. Čistě pohankové bliny jsou ale klasičtější a navíc bezlepkové, což ocení lidé s celiakií. Tradičně se tyto lívance podávají se lžící zakysané smetany a kaviárem, který dnes kvůli ceně často nahrazuje losos.
Blinčiky (východní Evropa)
Blinčiky pocházejí z východní Evropy stejně jako bliny a oba názvy se regionálně často zaměňují. Blinčiky jsou však v podstatě klasické tenké palačinky z mléka, vajec, hladké pšeničné mouky, soli a cukru, plněné restovaným mletým masem. Po zabalení náplně se ještě jednou osmaží dohněda.
Bramboráky (Evropa, Blízký východ)
Pro Čecha možná překvapivý příklad, v globálním pohledu jde ale skutečně o placku palačinkového typu. Bramborák navíc není ryze českou záležitostí – v různých variantách se objevuje v mnoha evropských a blízkovýchodních kuchyních. Základ tvoří všude strouhané brambory, mouka a vejce, regionální rozdíly najdeme i v rámci Česka. Placka se smaží na oleji z obou stran dozlatova, povrch má být křupavý a vnitřek vláčný.
Crêpes (Francie)
Crêpes jsou papírově tenké francouzské palačinky. Smaží se na másle a jejich hodně tekuté těsto vzniká z mléka, vajec, špetky soli a malého množství hladké pšeničné mouky. Existují ve sladkých i slaných úpravách a podávají se jako dezert i hlavní jídlo. Nejslavnější jsou crêpes Suzette s pomerančovým karamelem, flambované koňakem nebo pomerančovým likérem. Recept najdete na stránce francouzské palačinky.
Dosa (jižní Indie)
Dosa je placka typická pro jižní Indii. Příprava těsta není složitá, ale vyžaduje čas: rýže a urad dal (černé fazole mungo) se namočí, rozmixují a nechají do druhého dne fermentovat. Teprve pak se z těsta smaží tenké placky. Fermentace jim dává příjemně nakyslou chuť. Plní se silně kořeněnými zeleninovými směsmi, nejčastěji bramborovou masalou.
Dutch baby (USA)
Název může mást – dutch sice znamená nizozemský, ale tady jde nejspíš o zkomoleninu slova deutsch. Pokrm vznikl v USA a vychází z německých pečených palačinek. Těsto se nesmaží, ale peče v troubě v rozpálené pánvi. Během pečení se nafoukne a po vytažení splaskne do tvaru mísy. Okraje jsou vzdušné a křupavé, střed vláčný a krémový. Do těsta se často přidává vanilka, skořice a muškátový oříšek, navrch jablka, hrušky nebo švestky.
Farinata (Itálie)
Italská farinata je něco mezi palačinkou a tenkým slaným koláčem. Těsto se připravuje jen z cizrnové mouky, vody a olivového oleje a peče se v troubě. Před pečením nebo během něj se může posypat bylinkami či sýrem. Okraje a povrch jsou křupavé, vnitřek jemný a vlhký. Velmi podobné pokrmy znají i v dalších středomořských zemích včetně severní Afriky.
Hotteok (Jižní Korea)
Jde o jihokorejskou specialitu prodávanou hlavně v zimě na ulici – v podstatě sladké plněné palačinky. Z vykynutého těsta se tvarují koule se sladkou náplní (med, hnědý cukr, skořice, ořechy), které se položí na rozpálenou plotnu a speciálním nástrojem rozmáčknou na placku. Těsto musí být dost pružné, aby při zmáčknutí neprasklo a náplň nevytekla.
Injera (Etiopie, Eritrea)
Injera je placka, která je součástí většiny jídel v Etiopii a sousední Eritreji. Základem je mouka z miličky habešské (teff), bezlepkové obilniny. Těsto se nechává několik dní kvasit, což injeře dává nakyslou chuť. Tradičně se peče na hliněné desce nad otevřeným ohněm. Jedna strana je hladká, druhá velmi pórovitá. Servíruje se rozprostřená, na ni se dá dušené maso a zelenina a strávníci z injery trhají kousky, kterými jídlo nabírají – slouží tak místo příboru.
Jeon (Jižní Korea)
Jeon je souhrnný název pro korejské slané placky. Podle hlavní suroviny vzniká složený název – placka s kimchi (pálivým kvašeným zelím) je například kimchijeon. V korejských restauracích jich v menu najdete klidně desítky s nejrůznějším masem, zeleninou a mořskými plody, podobně jako je tomu u pizzy. Těsto se obvykle připravuje z pšeničné nebo rýžové mouky a vajec.
M’semen (Maroko)
Jde o marockou verzi palačinky z těsta ze semolinové mouky. Těsto se roztáhne do co nejtenčí vrstvy, potře máslem (případně posype kořeněným mletým masem) a několikrát přeloží do úzkého pruhu. Nakonec se rozválí a usmaží. Díky překládání vznikne uvnitř vrstvení podobné listovému těstu. Pokud se těsto před rozválením stočí do tvaru šneka, říká se placce meloui.
Okonomijaki (Japonsko)
Okonomijaki je japonská slaná placka, jejímž základem je zelí, mouka a vejce. Přidávají se do ní další suroviny, nejoblíbenější jsou mořské plody. Centry přípravy jsou Ósaka a Hirošima, podle nichž se rozlišují dva styly. Při ósackém se vše zamíchá rovnou do těsta a placka je relativně tenká. Při hirošimském se suroviny na těsto vrství a přidávají se i nudle jakisoba a sázené vejce, takže je placka vyšší. V obou případech se navrch dává japonská majonéza, omáčka okonomi a často i jarní cibulka, nakládaný zázvor a vločky z řasy nori.
Pancakes (USA)
Pancakes neboli palačinky na americký způsob zná většina z nás z filmů a seriálů. Těsto se připravuje z mouky, mléka, vajec, oleje a kypřicího prášku, často se do něj přidávají kousky čokolády nebo borůvky. Pancakes se skládají na sebe, navrch přijde kostka másla a vše se polije vydatnou dávkou javorového sirupu. V USA jde téměř výhradně o snídani. Recept najdete na stránce pancakes.
Pannukakku (Finsko)
Tato finská palačinka pudinkové konzistence se podobně jako dutch baby nesmaží, ale peče. Těsto z mouky, mléka, vajec, másla, cukru a vanilky se nalije na plech a upeče v troubě. Hotová pannukakku se nakrájí na čtverce nebo obdélníky a podává s marmeládou, ovocem či šlehačkou, případně poprášená moučkovým cukrem.
Pupusa (Salvador)
Salvadorská pupusa se velmi podobá venezuelské arepě. Liší se ale ve dvou věcech: používá se chuťově výraznější kukuřičná mouka a náplň se do placky vkládá ještě před smažením. Plní se hlavně sýrem, fazolemi a masem a tradičně se podává s kvašeným zelným salátem curtido.
Roti (Indie)
Roti, někdy nazývané také čapátí, je chlebová placka původem z Indie, která je dnes nedílnou součástí kuchyní jižní a jihovýchodní Asie, jižní Afriky i některých karibských ostrovů. Nekynuté těsto se připravuje z celozrnné pšeničné mouky atta a placky se pečou na suché pánvi. Podávají se jako příloha, do které se nabírá jídlo, méně často se do nich jídlo rovnou balí.
Serabi (Indonésie)
Palačinky serabi pocházejí z Indonésie, setkáte se s nimi ale v mnoha zemích jihovýchodní Asie – v Thajsku se podobné pochoutce říká khanom krok. Připravují se z rýžové mouky a krémového kokosového mléka (nebo strouhaného kokosu) a pečou se na keramické pánvi nad ohněm. Jsou světle zlatavé, oblíbené je ale přidávat do těsta šťávu z listů pandánu, která jim dodá pistáciově zelenou barvu.
Tortilla (Mexiko)
Tato placka, kterou dobře známe i v Česku, pochází z Mexika a rozšířená je po celé Střední Americe. Je základem řady jídel – jmenujme burrito, tacos, enchiladas a quesadillu. Dnes se vyrábí z různých mouk, podle původní receptury by ale měla být výhradně z kukuřičné mouky.
Vafle (Belgie)
Vafle pocházejí z Belgie, kde první zmínky o jejich pečení sahají do 15. století. Odtud se rozšířily po celé Evropě a dnes se pečou po celém světě, takže vznikla řada variant, třeba vídeňské vafle. Pečou se ve vaflovači s vroubkovaným povrchem, díky němuž se těsto propeče rovnoměrně a vznikne typický mřížkový vzor. Podávají se sladké i slané, samostatně nebo s náplněmi. Na doma doporučujeme kvalitní vaflovač.
